Ztratila se mi želva - jak ji najít
Želvy nejsou pomalé, jen to tak vypadá. Jdou po přímce, drží směr a za den urazí i stovky metrů - a pak se dokonale schovají. Podle toho se hledání řídí.
Ve zkratce, když spěcháte
- Najděte, kudy se dostala ven, a jděte tím směrem dál po přímce.
- Prohledejte živé ploty, kompost, vysokou trávu a prostor pod kůlnou.
- Choďte pozdě dopoledne, kdy se vyhřívá na slunci.
- U vodní želvy obejděte jezírka, potoky a bazény.
- Obejděte sousedy a zadejte ztrátu na mapu s fotkou krunýře.
1. Hledejte po přímce, ne v kruzích
Želva se nepotuluje - vybere si směr a drží ho, dokud jí něco nestojí v cestě. Tohle je nejužitečnější vodítko, které máte. Odhadněte, kudy se dostala ven (díra pod plotem, otevřená branka, mezera mezi pletivem a zemí), a postupujte přímo tím směrem dál, i přes sousední pozemky. Za den zvládne i pár set metrů, takže „to přece nemohla stihnout“ bývá omyl.
2. Prohledejte úkryty, ne volné plochy
Na trávníku uprostřed zahrady ji nenajdete. Želvy se cpou do hustého a tmavého: pod živý plot, do kopřiv a vysoké trávy, pod hromadu dřeva nebo listí, do kompostu, pod kůlnu, terasu nebo přístřešek na auto. Prohrabávejte porost rukou nebo hráběmi opatrně shora - krunýř splyne se suchým listím lépe, než by člověk čekal.
3. Choďte dopoledne, když se vyhřívá
Ráno potřebuje želva doplnit teplo, takže vyleze na slunce a chvíli je nehybná na volnějším místě. To je nejlepší okno, kdy ji zahlédnete - typicky pozdě dopoledne u jižní zdi, na kamenech, na osluněném okraji záhonu. V poledním horku i večer zase zaleze. Prohledanou zahradu má proto smysl projít ráno znovu.
4. U vodní želvy hledejte vodu
Pokud vám utekla vodní želva (nejčastěji nádherka), platí něco jiného: míří za vodou a dokáže ji najít i na docela velkou vzdálenost. Projděte rybníčky, potok, tůně, zahradní jezírka a bazény v okolí a ptejte se sousedů, jestli něco nevidí ve vodě. Zkontrolujte i kanály a vpusti po cestě.
5. Obejděte sousedy - projde i malou mezerou
Většina želv skončí na sousedním pozemku, protože se protáhne mezerou, kterou byste za průchozí nepovažovali. Poproste sousedy, ať se podívají pod keře, do kompostu a pod zahradní domky, a hlavně ať před sečením zkontrolují vysokou trávu - sekačka a křovinořez jsou pro želvu na zahradě největší riziko.
6. Zadejte ztrátu na mapu
Nalezenou želvu lidé obvykle nevědí, kam nahlásit, takže ji odnesou domů a čekají, jestli se někdo ozve. Hlášení s fotkou krunýře a přesným místem je přesně to, co takový nálezce hledá. Vyfoťte krunýř shora i zespodu - kresba je individuální a poslouží jako důkaz, že je vaše.
Nahlásit ztracenou želvuČemu se vyhnout
- Nepodceňujte, jak daleko dojde. Za den to bývají stovky metrů, ne pár kroků. Hledání jen po vlastní zahradě většinou nestačí.
- Nehledejte na posekaném trávníku. Želva míří do houští a stínu. Čas patří živým plotům, kompostu a hromadám listí.
- Nesekejte trávu, dokud ji nenajdete. A řekněte to i sousedům. Sekačka a křovinořez způsobí želvě na zahradě nejvíc zranění.
- Nemalujte na krunýř barvu ani lak. Poškozuje to rohovinu a krunýř pod ní je živá tkáň, která potřebuje dýchat. Na značení slouží čip od veterináře.
- Nenechte hledání doběhnout do podzimu. Želva bez připraveného zimoviště venku chlad nepřečká. S nástupem zimy šance rychle klesají.
Mohlo by se hodit
Časté dotazy
Jak daleko doleze ztracená želva?
Dál, než čeká většina lidí. Suchozemská želva se pohybuje překvapivě svižně a hlavně cílevědomě - drží jeden směr, takže za den urazí klidně několik set metrů a za víkend i víc než kilometr. Právě proto se vyplatí hledat po přímce od místa útěku a zajít i za hranice vlastního pozemku, ne obcházet zahradu dokola.
Kde se želva na zahradě nejčastěji schová?
V hustém a tmavém. Nejčastěji pod živým plotem, v kopřivách a vysoké trávě, v kompostu, pod hromadou dřeva nebo listí, pod kůlnou, terasou či přístřeškem. Často se zahrabe jen zpola, takže z krunýře kouká kousek, který v suchém listí snadno přehlédnete. Prohledávejte porost rukama, ne jen pohledem.
Přežije želva venku?
V teplé části roku většinou ano - najde si potravu i úkryt a několik týdnů venku zvládne. Problém nastává na podzim: bez správně připraveného zimoviště české zimy nepřečká, a mladé želvy jsou zranitelnější než dospělé. Krátkodobě jí nejvíc hrozí sekačka, pes a silnice. Proto hledejte intenzivně hned, ne až se ochladí.
Musím ztrátu želvy někam nahlásit?
U běžných druhů stačí hlášení na mapu a obejít sousedy. Suchozemské želvy rodu Testudo (například želva zelenavá nebo žlutohnědá) ale patří mezi druhy chráněné úmluvou CITES a vede se k nim registrace u krajského úřadu. V tom případě si připravte registrační list a ztrátu proberte i s úřadem - hodí se to i jako doklad, že je želva vaše, kdyby se přihlásil nálezce. Přesný postup si ověřte přímo na svém krajském úřadu.
Jak zabránit dalšímu útěku?
Ohrádka potřebuje pevný obvod zapuštěný do země - želvy se podhrabávají a mezeru pár centimetrů nad zemí využijí. Stěna má být neprůhledná a dost vysoká, protože podél průhledného pletiva želva obchází a hledá cestu ven, a leckterá se dokáže i vyšplhat do rohu. Užitečná je i mikročipová identifikace u veterináře; na rozdíl od barvy na krunýři nic nepoškozuje a nálezce podle ní majitele dohledá.