Našel jsem želvu - co dělat
Želva nalezená na zahradě nebo u cesty je téměř vždy něčí chovaná - suchozemské druhy v české přírodě volně nežijí. Rozhoduje proto správné určení druhu a to, aby se zvíře nedostalo do volné krajiny.
Ve zkratce, když spěcháte
- Určete druh: suchozemská želva je vždy z chovu, vodní bývá nádherka.
- Umístěte ji do vyššího boxu v teple, se stínem, vodou a úkrytem.
- Vyfotografujte krunýř shora i zespodu a změřte jeho délku.
- Zveřejněte nález na mapě a zeptejte se v sousedních domech - majitel bývá blízko.
- Oznamte nález obci, u chráněných druhů i krajskému úřadu.
1. Určete, o jakou želvu jde
Rozlišení rozhoduje o dalším postupu. Suchozemská želva s vysokým klenutým krunýřem a sloupovitýma nohama je vždy zvíře z chovu, které někomu uteklo - v české přírodě volně nežije. Vodní želva s plochým krunýřem a plovacími blánami bývá nejčastěji nádherka, tedy vysazený nepůvodní druh. Naproti tomu naše jediná původní vodní želva bahenní je zvláště chráněný živočich; pokud máte podezření, že jde o ni, na nic nesahejte a kontaktujte záchrannou stanici nebo orgán ochrany přírody.
2. Zajistěte ji dočasně a bezpečně
Suchozemské želvě stačí vyšší box s nekluzkým dnem, miskou mělké vody a úkrytem, umístěný v teple a mimo přímé slunce. Nabídněte listovou zeleninu a plevele typu smetanky nebo jitrocele. Vodní želva potřebuje mělkou nádrž, ze které se dostane ven na suché místo. Zvíře držte odděleně od ostatních domácích zvířat a po manipulaci si myjte ruce - plazi mohou přenášet salmonelu.
3. Vyfotografujte krunýř shora i zespodu
Kresba krunýře je u každé želvy jedinečná, podobně jako otisk prstu, a je to hlavní důkaz vlastnictví. Pořiďte ostré fotografie shora i zespodu a změřte délku krunýře. Zkontrolujte také, zda želva nemá mikročip - přečte ho veterinář, ideálně se zaměřením na plazy. Fotografie zespodu si nechte stranou jako kontrolní údaj pro ověření majitele.
4. Zveřejněte nález a obejděte okolí
Želva se od domova zpravidla nedostane daleko - i za několik dní jde o stovky metrů. Majitel proto bývá z nejbližšího okolí. Zveřejněte nález s fotografií a přesným místem a zeptejte se v sousedních domech; často se ukáže, že želva utekla přes plot ze zahrady o dvě parcely dál.
Nahlásit nalezenou želvu5. Oznamte nález obci, u chráněných druhů i kraji
Nález zvířete, u kterého je zřejmé, že má majitele, se oznamuje obci bez zbytečného odkladu. U suchozemských želv rodu Testudo jde navíc o druhy chráněné úmluvou CITES, k nimž se vede registrace u krajského úřadu - kontaktujte proto i ten. Právě přes registraci se majitel dohledá i tehdy, když se sám nepřihlásí.
6. Nevypouštějte ji do přírody
Nalezenou želvu v žádném případě nevypouštějte do rybníka ani do volné krajiny. Suchozemská želva z chovu tam uhyne a vypuštěná nádherka je nepůvodní druh, který vytlačuje původní faunu; její vypouštění do přírody je nepřípustné. Pokud si zvíře nemůžete nechat, obraťte se na obec, záchrannou stanici nebo chovatele plazů.
Čemu se vyhnout
- Nevypouštějte želvu do rybníka ani do lesa. Chovanec tam nepřežije a nepůvodní druh škodí místní přírodě.
- Nekrmte ji masem, pečivem ani mléčnými výrobky. Suchozemské druhy jsou býložravé; nevhodná strava jim trvale poškodí krunýř a ledviny.
- Nenechávejte ji na přímém slunci bez stínu. Želva se v uzavřeném boxu na slunci rychle přehřeje. Vždy musí mít kam ustoupit.
- Nezveřejňujte fotografii spodní strany krunýře. Je to nejlepší kontrolní údaj pro ověření, že se hlásí skutečný majitel.
- Nepodceňujte hygienu. Plazi mohou přenášet salmonelu. Po manipulaci si vždy umyjte ruce, zvlášť u dětí.
Mohlo by se hodit
Časté dotazy
Jak poznám, jestli je želva z chovu, nebo volně žijící?
Suchozemská želva s vysokým klenutým krunýřem a sloupovitýma nohama pochází v našich podmínkách vždy z chovu - v české přírodě žádný takový druh volně nežije. U vodních želv jde nejčastěji o nádherku, tedy vysazený nepůvodní druh, poznatelnou podle barevných skvrn po stranách hlavy. Jediná původní česká vodní želva bahenní je zvláště chráněný druh; při podezření na ni zvíře nepřemisťujte a volejte záchrannou stanici.
Čím nalezenou želvu nakrmit?
Suchozemským druhům podávejte listovou zeleninu a běžné plevele - smetanku, jitrocel, řebříček - a zajistěte mělkou misku s vodou. Nepodávejte maso, pečivo, mléčné výrobky ani ovoce ve větším množství; nevhodná strava vede k trvalému poškození krunýře a ledvin. Vodní želvy jsou všežravé a několik dní bez krmení bez problémů vydrží, takže raději méně než špatně.
Můžu nalezenou želvu vypustit do rybníka?
Ne. Suchozemská želva z chovu ve volné přírodě uhyne a u vodních želv jde zpravidla o nepůvodní nádherku, která konkuruje původním druhům a poškozuje ekosystém - vypouštět ji do přírody je nepřípustné. Pokud si želvu nemůžete ponechat, oslovte obec, záchrannou stanici nebo chovatele plazů.
Musím nález želvy někam hlásit?
Ano, nález zvířete, u kterého je zřejmé, že má majitele, se oznamuje obci bez zbytečného odkladu. U suchozemských želv rodu Testudo, kam patří i běžně chovaná želva zelenavá, jde navíc o druhy chráněné úmluvou CITES s registrací vedenou krajským úřadem, takže je vhodné kontaktovat i ten. Přesný postup si ověřte přímo u příslušného úřadu, agenda se mezi kraji liší.
Jak ověřím majitele želvy?
Kresba krunýře je jedinečná, takže si nechte stranou fotografii spodní strany a nezveřejňujte ji. Majitele požádejte, aby popsal poškození nebo nepravidelnosti krunýře, uvedl přibližnou velikost a stáří, případně doložil registrační list u chráněných druhů. Užitečná je i kontrola mikročipu u veterináře.